Sobota , 23 Září 2017
Úvod | Ženy a islám | Cindy – byla jsem muslimkou

Cindy – byla jsem muslimkou

11. září 2001 mě úplně zničilo. To, že jsem byla zároveň Američanka a muslimka, mi způsobilo neutěšitelný žal. Nevěděla jsem, co se děje a co je důležitější, nevěděla jsem, proč se to děje. Myslím si, že první tři dny jsem byla v šoku. Můj palestinský manžel mi nařídil, abych se oblékla po islámsku – volnou dlouhou róbu a šátek – a šla ven. Byla jsem zděšena.
V té době mi ještě nedocházelo, že ten člověk mě využíval pro sebe, ať už šlo o cokoliv. Chtěl, aby mě lidé viděli jako muslimskou ženu tváří v tvář s “ignorancí”, jako by na ně chtěl udělat dlouhý nos. To mi vadilo. V tom okamžiku jsem začala pochybovat o islámu.
Manžel mne nechal studovat islám po svém a to mi dost vyhovovalo, protože jsem se chtěla stát tou nejlepší muslimkou, jak bylo v mých silách.

Upřímně jsem věřila, že islám je mírumilovný a že je to ta pravá víra v Boha.
Naučila jsem se číst a psát arabsky
Naučila jsem se nazpaměť celé kapitoly koránu
Každý měsíc jsem ho četla vcelku.
Každodenně jsem četla hadísy Mohameda

quran

 

Čím víc jsem četla, tím víc jsem byla znepokojena.
Četla jsem o tom, jak když ho někdo urazil nebo odmítl jeho učení islámu, nechal je zabít, když spali nebo když se otočili zády.

Nemohla jsem pochopit, proč korán říkal, že náboženství nemůže být vnucováno, když na druhé straně žili pod zákonem, který nařizoval smrt za opuštění islámu. To jsem chápala jako vnucené náboženství, ať už se tomu říká, jak chce.

Četla jsem o tom, jak Aíša, jeho devítiletá nevěsta, byla rozrušena, když ji Mohamed urážel – ji a všechny ostatní ženy – přirovnáním ke psům a oslům. Když jsem ty hadísy ukázala manželovi, řekl mi:
Snažíš se otřást mojí vírou.
Nechci to vidět!
Anebo – To tam museli přidat židi!

A čím dál víc jsem četla, tím víc jsem byla zděšenější.
Hledala jsem na internetu, co si myslí lidé, kteří opustili islám a proč si to myslí. Dostala jsem knihu Ibn Warraqa Proč nejsem muslim. Zničilo mě, když jsem to četla, protože jsem si uvědomila, že náboženství, o kterém jsem si myslela, že je od Boha, je nebezpečná lež.

 

Můj muž se ke mně začal chovat násilnicky.
Už předtím mi několikrát znemožnil jej opustit.
Chodil za mnou do práce, aby viděl, jestli nosím hidžáb.
Volal mi, když jsem nebyla doma a chtěl vědět, kde jsem.
Chtěl, abych chodila jen do práce a domů a nikam jinam, včetně samoobsluhy.
Izoloval mě od rodiny a od přátel.
Snažil se změnit moji osobnost.
Špehoval mé emaily a našel ten, který jsem poslala Nonie Darwishové – muslimské odpadlici – a její odpověď.
Život se nakonec stal nesnesitelný a já už dál nemohla.
Ten den, kdy jsem se rozhodla definitivně odejít, mě po mnoha pokusech mi v tom zabránit nakonec shodil na zem, zkopal mě do břicha a do hlavy a pak to zapřel. Říkal, že se to nestalo, že jsem musela upadnout.

Roku 2004 říkám Rok svobody. Bohužel znám mnohé ženy, které jsou z různých důvodů neschopné opustit situaci, ve které se nacházejí.
Stále ještě pracuji na svém systému víry. Věřím však, že Bůh, ten milující Bůh, mi ukáže cestu…

Přidat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Povinná pole jsou označena *

*

*

code