Sobota , 23 Září 2017
Úvod | Ženy a islám | Cynthia – byla jsem muslimkou

Cynthia – byla jsem muslimkou

Jmenuji se Cynthia a když mi bylo 21 let, zbavila jsem se křesťanství a konvertovala jsem k islámu. V mých sedmnácti letech mě k této víře přivedl můj tehdejší chlapec, který je teď mým mužem. Nejdříve mi to náboženství připadalo bláznivé, protože všechno, co jsem znala, bylo křesťanství. Dívala jsem se na manželovu matku a myslela jsem si, že zřejmě byla donucena přikrýt si vlasy a nosit neforemné šaty padající až ke kotníkům.
Jak však léta utíkala, sblížila jsem se s manželem a jeho rodinou. Začala jsem cítit k jeho matce lásku a respekt. Byla to ta nejlaskavější a nejmorálnější žena, kterou jsem kdy potkala. Najednou se islám nezdál tak divný a surrealistický s těmi jeho neustálými modlitbami, hladověním a rituály. Začala jsem číst korán a jiné islámské materiály, které mi manželovi rodiče s velkou radostí dali. Pak jsem tiše seděla a poslouchala jsem, jak tchán rozebíral bibli v úsilí mě přesvědčit, že křesťanství není správné.
muslim-conversion-of-christian-girls
Po letech vymývání mozku jsem se nakonec rozhodla stát se muslimkou. Vzpomínám si, jak jsem seděla v ložnici jeho rodičů s vlasy zahalenými černým přehozem a konvertovala k islámu v jednu hodinu ráno.

Mí rodiče byli vyděšeni, když jsem jim to řekla a řekli mi, že se za mne budou modlit. Já jsem se nad jejich poznámkami ušklíbala a pokoušela jsem se je přesvědčit, že islám je to správné náboženství. Vysvětlila jsem jim, že Ježíš byl jen prorok a Alláh že je ten samý bůh, kterého uctívají židé a křesťané. Řekla jsem jim, že islám je krásné a mírumilovné náboženství a každý, kdo považuje Ježíše za Boha, přijde do pekla.

Citově jsem se přimkla ke své nové víře a naučila jsem se číst a psát arabsky a mnoho islámských modliteb, které jsem opakovala, až jsem je uměla perfektně. Celý můj život byl posedlý pěti denními modlitbami a lnutím ke všem islámským rituálům. Nemohla bych v noci usnout, kdybych nevykonala večerní modlitbu, protože jsem věděla, že Alláh by mě za to potrestal.

Začala jsem žít v neustálém strachu, který se zhoršil, když jsme se s manželem a malým synkem přestěhovali do Egypta. Po několika měsících v Káhiře jsem si začala přikrývat vlasy. Nikdo mě k tomu nenutil, ale já četla, že budu v pekle viset za vlasy, když se s nimi budu chlubit. Můj strach z Alláha byl tak silný, že jsem doufala, že dostanu rakovinu a budu potrestána za své hříchy na zemi raději než v pekle. Před modlitbami jsem si myla tělo tak posedle, že se moje ruce staly rozpraskané a krvavé. Navzdory tomu jsem stále věřila v náboženství, které zvenčí vypadalo tak ctnostně a spravedlivě.

Je také fakt, že všichni lidé v Egyptě, které jsem potkala, byli skromní a milí. Já si to vysvětlovala tím, že tyhle typy báječných lidí stvořil islám. Úplně jsem zablokovala fakt, že jsem během pobytu v Káhiře začala vyvíjet nepatrnou nenávist k židům. To bylo způsobeno komentáři různých lidí a taky tričkem, které jsem viděla na jednom Egypťanovi. Nikdy nezapomenu na to šedé triko s kapucí a krvavým nožem zaraženým do mapy Izraele. To mě rázem zastavilo a tehdy jsem začala pochybovat o své muslimské víře. Vrátili jsme se do Ameriky s druhým synem o tři roky později, protože jsem se stala stále více depresivní tím, jaký život jsem v Káhiře vedla. Doufala jsem, že být zpět v Americe s rodinou mi pozvedne náladu, ale pořád jsem se cítila vyděšená a ztracená. Čekala jsem jen, že se stane něco nevyhnutelného.
Když jsem otěhotněla s třetím dítětem, myslela jsem si že asi umřu při porodu za trest, že jsem donutila manžela a rodinu opustit Egypt. Opravdu jsem věřila, že zasluhuji všechno, co mi Alláh provede. Vzpomínám si, že jsem se při porodu horlivě modlila za svůj život a za život svého dítěte. Byla jsem šťastná a ulevilo se mi, když jsem opustila porodnici se zdravou dceruškou v náručí.

Život pokračoval jako obyčejně a já jsem neochvějně praktikovala islám, až jednu noc můj muž dostal velmi děsivý e-mail, který mi zasadil zrnko pochybností do vědomí. Někdo mu přes internet poslal video, ve kterém Nick Berg přišel o hlavu. Ačkoliv jsem odmítla tu hrůzu vidět, přesto jsem slyšela smrtelné výkřiky Nicka Berga, jak mu islámští teroristé pomalu uřezávali hlavu. I můj muž, který byl rozený muslim, se zdál zasmušilý a šokovaný, když zamaskovaní muži skandovali Alláh akbar, jak zabíjeli ubohého Nicka. Začala jsem potichu plakat pro Nicka Berga a pro teroristy, kteří si opravdu mysleli, že vykonali službu Alláhovi tím, že někoho připravili o hlavu. Byla jsem zmatená a zděšená, když jsem se zoufale snažila v mysli zablokovat ty výkřiky.

Následující týden jsem pokračovala v modlení pětkrát denně, ale slovo Alláh jsem nahradila slovem Bůh. Usmyslila jsem si, že když mě učili, že Alláh je arabské slovo pro Boha, tak to bylo OK. Pak jsem udělala něco, o čem jsem svým rodičům řekla, že nikdy neudělám…

Vypůjčila jsem si videofilm – Umučení Krista. Manželovi jsem řekla, že chci vědět, proč je okolo toho tolik rozruchu a on souhlasil. V sobotu večer jsme se posadili a v tichosti se dívali až do konce. Bylo mi zatěžko dívat se, jak Ježíše bičují a bijí, ale něco mi říkalo, že musím vydržet. Zadržovala jsem slzy až do scény, kde se Máří Magdaléna vrací zpět ke dni, kdy Ježíš byl jediný, kdo ji přijal s láskou. Začala jsem plakat a najednou mi došlo, co se mi maminka po léta snažila říct. Konečně jsem pochopila, že mě Bůh miluje a že mě nepronásleduje a nechce mi ublížit.
V tom okamžiku jsem věděla, že Alláh není žádný Bůh.

V následujícím týdnu jsem cítila, že mě ďábel chce znova zahákovat jeho zastrašujícími taktikami, ale už jsem se nebála. Konečně jsem cítila boží lásku a ochranu. Svět vypadal tak krásně a já jsem Bohu děkovala za to, že mě zachránil.

Upřímně si myslím, že Alláh je ďábel…
Mohu otevřít korán na kterékoliv stránce a přečíst si něco o smrti a pekelném ohni pro nevěřící. Mohu si přečíst to, co jsem v minulosti přehlížela, protože jsem se soustředila víc na rituály a základní koncepty islámu. Selhala jsem tím, že jsem se nepodívala na jádro toho náboženství, které – jak cítím – je založené na zlu.

Myslím si, že islám je vlk v rouše beránčím…
Některým lidem připadá velmi ryzí a dobrý, ale přesto produkuje teroristy a extrémisty, kteří umíraji ve snaze zabít každého, kdo není muslim.

Prosím, nemyslete si, že považuji všechny muslimy za zlé vyznavače Satana, protože to vůbec není pravda. Mnozí muslimové, které znám, jsou jedni z nejmilejších a nejlaskavějších lidí, které jsem potkala. Mám ráda manželovu rodinu a vím, že jejich srdce jsou naplněna dobrými úmysly. Opravdu věřím, že jak oni, tak i miliony jiných muslimů si myslí, že uctívají Boha.

Taky věřím, že Satan ztratil jednoho vojáka, když ztratil mě. Když jsem se snažila kázat islám všem, co byli ochotni poslouchat, můj největší přínos byl můj vzhled. Vypadala jsem úplně jinak, než je obecná představa o muslimech. Dvacetiosmiletá Američanka, běloška se světlými vlasy a zelenýma očima chodila a chválila islám. Byla jsem silným protikladem všemu, co si lidé mysleli o muslimce. Jen se modlím a doufám, že jsem nikdy nikoho nepřesvědčila, aby se obrátil na islám a nebo na to jen myslel.
Je to jen dva týdny, kdy jsem byla zachráněna Ježíšem a jsou to dva nejšťastnější týdny mého života. Každý den, když se probudím, jsem Bohu vděčná, že v té sedmileté mezeře zůstal po mém boku. Cítím, že trpělivě čekal, až se navrátím. Teď žiji ve vnitřním klidu a v lásce boží, kterou nemohu slovy vyjádřit. Děkuji ti, Ježíši, že jsi mě neopustil.

Přidat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Povinná pole jsou označena *

*

*

code